Rozhovor: Matěj Surák o turnaji v Kalmaru

Sdílet Sdílet

Vrcholem květnového programu byla účast na turnaji Kalmarsund Floorbal Cup ve Švédsku. Zážitky z Kalmaru Gorily se zase o kus posunuly. Tentokrát jsme zkušenosti čerpali v prostředí florbalu zaslíbeném. Jak turnaj hodnotí v rozhovoru uplynulý týden trenér Matěj Surák

Jak se ti ve Švédsku líbilo?

Na tenhle turnaj budu vzpomínat hodně dlouho. Věřím, že se ještě zase o kus posuneme. To, co jsme zde zažili, si my i děti poneseme v hlavách ještě dlouhou dobu. Snažíme se v klubu dělat věci naplno, do toho jsme s tím před 4 lety šli. S tím, že se nechceme chválit za každou "kravinu", ale naopak se dále a dále rozvíjet. Letos to byl švédský Kalmar, sportovní konkurence pro nás naprosto bomba, potkali jsme kluby a styl hry, na který nejsme vůbec zvyklí. Zahráli jsme si skvělé zápasy a zase nám to všem otevřelo oči a dodalo chuť do další práce. A věřím, že i dětem.

Před pár týdny si mluvil po PFC jako o dalším kroku dopředu. Co nám povíš teď?

Je to zadostiučinění, jelikož těch chyb taky děláme dost. Vše se nepovede úplně podle představ, ale tyhle momenty vám to prostě vrátí. Kalmar to potvrdil. Ukázalo nám to, že jsme na správné cestě. Znovu bych chtěl moc poděkovat Martinovi Formanovi za to, že nás pozval a že zajistil, aby se Gorily podívaly do top florbalové destinace a zahrály si super zápasy. Už od samotného příjezdu panovala na turnaji nádherná atmosféra, uvítací párty plná českých top klubů, všichni stejně naladění, usměvaví a přející. To nás všechny nadchlo. Věřím, že stejné to bylo i u vedení Chodova, Chomutova, Ústí nebo Bohemky.

Jaké bylo ve městě zázemí?

Jako chtěl jsem říct "naprostá špička", ale bylo to ještě o kus lepší. Neuvěřitelná kvalita podmínek. To, kde děcka mohli hrát, jíst, lidé, se kterými se mohli setkat, je to prostě bomba. Ochota všech pořadatelů byla naprosto příkladná. Všechno tam navíc bylo kousek od sebe. Milí lidé v jídelně, čas na procházku po městě nebo i na kompletní rozcvičku před zápasem, to vše dodá tomu sportu prostě grády. Cítíte se najednou tak, že už fakt děláte sport.

A co soupeři a florbal?

Začnu popořadě, první den se dorostu nevyvedl podle představ. Ale když to vezmu zpětně, není se čemu divit. Byli jsme poprvé na takovém turnaji. Ano, někteří kluci už na severu před lety byli, ale když jsem se jich vyptával, tak tohle byl trošku jiný level. Takže jsme prostě "koukali". První zápas se Snipers Bratislava jsme neodehráli dobře, měli jsme ho vyhrát a troufám si říct, že bychom v případě výhry sahali po mnohem větším úspěchu. Poté už patří klukům obrovská pochvala. Jasně, že jsem je v šatně nikdy nešetřil, chtěli jsme vždy víc, ale za mě odehráli ta nejlepší utkání, které jsem od nich viděl. Tempo hry tam bylo trošku jinde. Hodně tomu napomáhali rozhodčí, téměř vůbec se nepískalo do píšťalky, prostě se hrálo, a to se nám líbilo. Někdy to připomínalo spíše válku, jelikož ty týmy byli suprově fyzicky připravené, ale zvykli jsme si na to celkem rychle. Troufnu si říci, že všechny kluky to opravdu bavilo, hrálo se nahoru dolů. Všechny týmy nás pořád presovaly, defacto neustále souboje, na nic nebyl čas, úplná paráda. Zápas, který jsme odehráli na KIFAB areně byl odměnou. Troufnu si říct, zatím nejlepší utkání od kluků z dorostu, i přes prohru.

Takže výsledkově jsi spokojen?

Nejsem. Vím, že nás častokrát dělil kousek od lepšího výsledku, od postupu. Až úsměvné je, že jsme v 5 zápasech vedli po polovině o dva góly a stejně jsme je ztratili. Myslím, že se to mělo stát, byla to první severská štace a my se musíme ještě o kus zlepšit, abychom se rvali o medaili. Věřím, že příště to bude zase lepší a už nějakou dovezeme. Uděláme pro to přes sezónu maximum. Sehráli jsme však spoustu zápasů, děcka vyhrála ten B pavouk, takže emoce, radost, play-off zápasy, všechno tam bylo a to je skvělé. To si odvážíme sem. Ty zápasy byly stejně těžké jako ve skupině, jen už jsme je dokázali zvládnout. Zahráli jsme si vlastně nejvíc zápasů, co jsme mohli.

Kdo ti udělal radost?

No z dětí fakt všichni, tím svým nadšením, ale to bylo už na PFC před měsícem. Trvalo jim den si zvyknout na to prostředí a pak jsme do toho fakt šlapali. Atmosféra, byla nepopsatelná. Věřím, že ten návrat bude teď pro děti velká facka. Ale přivezli jsme si touhu makat a posouvat to dál. Musíme si to udržet. Už dneska jsem měl omluvenky od rodičů, že chtěj kluci na trénink, ale že fakt musí dělat školu. To mi dělá radost! Hodně těžké někoho vypíchnout, každý hrál velkou roli, nejen na hřišti ale i mimo. V dorostu dřel fakt na hranu Lukáš Fischer. Ten styl hry mu vyhovoval a bylo vidět, jak si to užívá, byla radost na něj koukat. Dominik Suchan z Písku sázel jeden gól za druhým, mohli jsme se o něj vpředu opřít. To samé jeho brácha Michal v mladších kategoriích. Ale zase, bez práce týmu by se do těch situacích nedostali, obzvlášť Dominik. Všem nám pak dělá radost Anička Šiková, ta odehrála snad 16 zápasů nebo kolik, a ve všech hrála důležitou roli. Nepo**** se z toho a chtěla si ten turnaj prostě užít a nechat tam všechno. To bylo pro kluky inspirativní, i oni pak přece musí, když už Anča takhle válí. Ještě jedno jméno zmíním, je to Denis Kalivoda ze starších žáků. Během turnaje si výkonem řekl i o sestavu v dorostu, kde proti Bratislavě odehrál za mě jeho nejlepší utkání. Myslím si že i jemu Švédsko pomohlo a doufám, že tohle chytne za pačesy. Musel bych vyjmenovat dál úplně všechny. Nechci je tolik vychvalovat, máme pořád před sebou kus práce. Jsem rád, že jsme se dostali do situace, kdy sami děti dokáží o svém potenciálu přemýšlet. To tu před pár lety prostě nebylo. Chtěli tehdy pochvalu téměř za všechno. Nyní jsme přijeli z Kalmaru a po zápasech jsem viděl kluky s hlavou dole, jak ví, že za rok chtějí ještě dál, jak se chtěj rovnat top klubům a že tu dřevěnou medaili dají do šuplíku a půjdou znovu s pokorou na trénink. Za to jim patří největší dík. Nejen jim, ale hlavně rodičům, kteří se jim snaží pomoci.

Zmínil jsi Písek, jak se ti s klukama odtud spolupracuje?

Já jsem z nich nadšený. Líbí se mi prostě, jak Hanzi s Matym v Písku pracují a jak se o děti starají. Dávají tomu maximum, vymýšlí neustále nové věci, nebojí se vystoupit z davu, jdou si za svým, mají parádní vztah s dětmi a dokáží jim toho spoustu předat. Rozumíme si spolu, jak kdybychom spolu pracovali 10 let, a to jsem Matyho viděl snad potřetí v životě. Máme sposutu společných pohledů a názorů a pokud ne, dokážeme si vyhovět, vyříkat a popsat, co jak vidíme. Věřím, že i kluky to s námi baví. Já si to fakt užil, těším se moc na další společné akce a doufám, že se oběma klubům bude dařit.

Jak se ti pracovalo s našimi kouči?

S Karlem a Liborem už jsme na sebe zvyklí, jezdíme tyhle akce už poněkolikáté a nějaké zkušenosti máme, dokážeme si vyhovět. Opět jsme samozřejmě pár chyb udělali a musíme si nad tím sednout, aby to příště bylo lepší. Ale chlapi tím žijou, dávaj tomu 100 %. Já jim nemůžu mít nic za zlé, baví nás to. To samé asi všichni trenéři, které jsme v Kalmaru potkali, myslím Čechy a ostatní kouče v halách. Ochota, sdílení informací, zpětná vazba, dobrá nálada, všechno tam bylo a všechno fér. Jsem rád, že se do toho zapasoval i Ondra Budek a nově i Mára Schober. Věřím, že to bude dobré a budou moci fungovat dál v takovémto nasazení. I děcka je berou pozitivně, to je hlavní.

Je ještě něco, co máš na srdci?

No, mám tam toho teď spoustu, včetně státnic. Ne, velkej klobouk smekám před Selim a Vráťou. Fotky a videa na top úrovni, neustálý přínos informací rodičům a parádní servis na sociálních sítích, to všichni vidí. Ale to, jak do toho naskočili je skvělé. Pamatuju si, jak Ondra před 2 lety chodil 30 minut před tréninkem střílet na prázdnou branku během tréninků mládeže. Jak se tam s tím trápil a často si od kluků z A leccos vyslechl. Nikdy bych tehdy nepředpokládal, jak bude fungovat dneska. Dělá spoustu práce, kterou nikdo nevidí, snaží se vymýšlet novinky, aby byli děti i rodiče spokojeni, opravdu tím žije a záleží mu na tom. A Vráťa? To je kouzelník, to jinak říct nejde. Podívejte se sami! Na Flickru Goril je toho teď spoustu. Musíme víc makat, aby nás mohl fotit i s kovovou medailí po finále A play-off. Jedna věc je samozřejmě to, co oba umí a ta druhá, myslím si, že mnohem důležitější, je ta lidská stránka. Oba jsou to naprosto super kluci, ochotní, slušní, dokáží udělat zábavu nejen koučům, ale i dětem. Dokážou pomoci i mimo sítě a média. A myslím si, že to vidí i děti, že pro ně fakt makaj. Když jsme jeli domu, neustále v autobuse skandovali jejich jména, škoda že si vezli pr***** v autě a neslyšeli to :-).

Co si odvážíš z Kalmaru ty?

Zážitky na hodně dlouhou dobu, energii do další práce, motivaci a chuť to tady dál měnit k lepšímu. Uvědomění, že jdeme správnou cestou, ale zároveň, že je na čem pracovat, že prostě dál budeme makat a snažit se tomu dát maximum. A největší radost mi dělá fakt, že to vnímá čím dál více dětí a rodičů podobně. Chtěl bych ještě moc poděkovat Martinovi za možnost se toho účastnit a za naprosto špičkový servis. To, co tenhle týpek dělá pro florbal a lidi kolem je na knížku, ne na pár vět. Řeknu mu to osobně, až dorazí na naše pivo.